pondělí 14. března 2016

Budoucnost - Dmitry Glukhovsky

Ahoj čtenáři,

dnes se hlásím po docela dlouhé době a z velké části v tom má listy kniha, kterou vám dnes představím.




Ocitáme se v Evropě roku 2400. Památky byste tu hledali marně, stejně jako stáří. Oboje je pohřbeno v úpatí gigantických věží, které mají zajistit dostatek místa pro všechny. Díky genetické porážce stárnutí jsou lidé téměř nesmrtelní a pořád mladí, což zní na první poslech úžasně, ale je v tom (samozřejmě) jeden háček. Kvůli přelidněný musí být každý nový život nahlášen a vykoupen urychleným stářím a následnou smrtí jednoho z rodičů.

A tady přichází na scénu náš hrdina, Jan Nachtigall. Sám byl jako neohlášené dítě vychován v Internátě a nyní je členem Falangy, zvláštní jednotky ministerstva, zaměřené na lokalizaci nelegálních dětí. Doposud se mu s jeho partou dařilo výborně, ale jednoho dne v noci dostane speciální úkol s jinou partou - zneškodnit teroristu Rocamoru a jeho těhotnou partnerku. Během této akce Jan selže a Rocamora uprchne, zatímco jeho přítelkyně je vydána na milost zabijáků z Falangy. Jan ji z nějakého důvodu zachrání a i přes naprosto čisté úmysly se zaplétá do problémů a nakonec je sám po boku Annelie, přítelkyně teroristy!, na útěku a nechápe, jak se vše mohlo tak zvrtnout.

Na tuto knihu jsem se těšila nejen kvůli doporučení, ale také proto, že Glukhovskyho Metro se mi moc líbilo. A i tato kniha mne nakonec vtáhla a pohltila. Nakonec. Prvních přibližně 300-400 stran jsem s knihou bojovala a nemohla jsem se začíst. Několikrát jsem ji dokonce odložila a zvažovala, že ji nedočtu. Ale vždy jsem ji znovu otevřela. Do děje totiž spadneme rovnýma nohama a jen pomalu vlastně všechno rozplétáme. Moc tomu nepomáhají ani různé prostřihy na dětství postavy, ačkoliv jsou samozřejmě velice důležité. My jsme ale bohužel ještě více zmatení než samotná hlavní postava.

Nakonec se nitky ale začaly spojovat a já konečně zapadla do soukolí příběhu a moc mne zamrzelo, když jsem najednou přečetla poslední stránku. Jak moc bych teď brala těch 300 těžce prokousaných stran ze začátku.

Jak už jsem zmínila, od autora jsem si velmi oblíbila oba díly románu Metro. Další z jeho děl, Soumrak, mne ale už neoslovil. Budoucnost bych přirovnala k jakémusi mixu pocitů z obou dříve jmenovaných románů.

Knihu bych doporučila fanouškům perfektně promyšlených utopických románů s hlubokým pohárem trpělivosti.

To je pro dnešek vše a doufám, že se s vámi příště shledám za kratší dobu :)
Zatím nashle.

Žádné komentáře:

Okomentovat